Cesta dál na východ
Vezli jsme utulkové fretky na Slovensko. Kulíka a Bubíka. Cesta tam byla podřízena plně jejich potřebám, stavěli jsem několikrát, aby se proběhli. Za Olomoucí ale tak usnuli, že jsme se zastavili až v Ružomberoku. Tam nás už čekali noví majitelé , kluci byli úplně v pohodě, lumpačili v jejich autě, jako by byli doma. A tak s nimi pokračovali do nového domova, až za Michalovce, téměř na hranici s Ukrajinou. Takto daleko ještě fretky nemáme.
A my jsme si pak už užívali výletu. I když jsme jeli k Tatrám, neviděli jsme je, jako nashcvál se schovaly v mlze. Ale Velká Fatra i Malá fatra nám to vynahradily, je tam nádherně. Bydleli jsme v novém srubu, celém dřevěném, Koliba u dobreho pastiera se jmenuje. A měli jsme se moc fajn. Navštivili jsme krásnou salaš, koupili ovčí síry, prohlédli si údolí Váhu, to je nádhera sama. Hrad Strečno je jak z pohádky. Fotit se nedalo, nebylo odkud, silnice je úzká a žádné odpočivadlo použitelné k focení.
Škoda.
Pak jsme procourali Žilinu a pokračovali do Čech, tedy na Valašsko. Na Pustevny nás nepustili, jeli jsme do Rožnova pod Radhoštěm a skončili ve skanzenu. Krása to byla :o)
A my jsme si pak už užívali výletu. I když jsme jeli k Tatrám, neviděli jsme je, jako nashcvál se schovaly v mlze. Ale Velká Fatra i Malá fatra nám to vynahradily, je tam nádherně. Bydleli jsme v novém srubu, celém dřevěném, Koliba u dobreho pastiera se jmenuje. A měli jsme se moc fajn. Navštivili jsme krásnou salaš, koupili ovčí síry, prohlédli si údolí Váhu, to je nádhera sama. Hrad Strečno je jak z pohádky. Fotit se nedalo, nebylo odkud, silnice je úzká a žádné odpočivadlo použitelné k focení.
Škoda.Pak jsme procourali Žilinu a pokračovali do Čech, tedy na Valašsko. Na Pustevny nás nepustili, jeli jsme do Rožnova pod Radhoštěm a skončili ve skanzenu. Krása to byla :o)
