2.10. 2009
Včera jsem přišli o Píďánka.
Zemřel po dvou letech léčení lymfosarkomu. Prý je to zázrak, že vydržel tak dlouho a byl vitální. Až na posledních pár dní.
Přišel k nám jako první, po tragedii s Edou. Roční medvídek, v říji, smrděl hrozně a byl tlustý a kraťoučký. Kukuč uličnický, žádná jiná fretka takto nekouká. Od té doby říkáme "píďozní kukuč" třeba u pejsků s takovým pohledem. Po kastraci už nebyl tak tlustý, ale malinkatý atletek s krátkým ocáskem.
Původně kamarádil s Beruškou, přišli k nám téměř spolu, jako nechtěné a odložené fretky. Vlastně oni dva byli tím impulzem, který odstartoval proces, co dospěl v konečnou podobu ZS pro fretky.
Beruška byla vedle uličníka Píďi za dámu, měla ráda teplíčko, nejčastěji "bydlela" u dětí v posteli pod peřinou. Každý den si tam nanosila granulky a vydržela tam celý den.
Zato Píďa byl hravoučké třeštiprdýlko. Se synem Kubou byli od první chvíle velcí kamarádi, měli k sobě díky lumpárnám velmi blízko.
Vydrželo jim kamarádství do poslední chvíle. Když si chtěl Píďa hrát, vyskočil Kubíkovi na nohy a kouknul nahoru a pak utíkal. Zastavil se a čekal, Kuba jakoby před ním utekl, Píďa mu viditelně dával náskok a pak ho honil. Kvokal u toho a poskakoval jako kůzle, měl to moc rád. Běhali tak tady každý den.
Píďánek pro nás znamenal moc. Jako první dával pusinky, kdykoli přiběhl, když jsme potřebovali utěšit, bránil Berušku přede všemi potencionálními agresory ( to byli všechny cizí fretky). Když byl Rudánek na jaře nemocný, zahříval ho. A totéž Rudolfek , tulil se k němu, když už nebylo Píďovi v posledních dnech dobře. Ještě nedávno byla velká smečka - Rudolfek +Píďa+Adolf+Beruška.
V lednu nás opustila Berunka.
A ted už zůstali jen kluci , Ruda s Adouškem.
Když Píďa do naší rodiny přišel, fungoval jako lék na velkou bolest po ztrátě Edáska.
Teď nám způsobil tu samou bolest, odešel...
za dva roky za ním pospíchal i Rudolfek, ten první takto zbarvený-úplně náhodně, bez cíleného křížení, ten který tak úžasně kousal do nosa, ten který byl můj - milovaný, jaký už nebude žádný jiný. Je to špatně, že my žijem tak dlouho a oni tak krátce, zasloužili by si víc, víc než my!
Přesto, že mám plný barák fretek, tchořů, psa, potkanů a koček , po těch prvních se mi nepřestalo stýskat, a vždy mám slzy v očích, když na tuto stránku zabloudím.....
